Letos jsme se již podruhé dostali na festival EWOB in France a po zkušenostech z loňska jsme se moc těšili. Bohužel s námi nemohl jet Honza Bíba, který to jistě jaksepatří obrečel, přesto jsme se do Francie oslabeni o jednu pětinu kapely vydali.
Festival EWOB in France probíhal letos opět v krásném malebném městečku La Roche-sur-Foron poblíž francouzských hranic se Švýcarskem. V pozadí městečka se tyčí vrcholky Alp a ráz krajiny je tady prostě nádherný. Festival probíhal již od středy 30.7.2008 a končil v neděli večer 3.8.2008. Průběh koncertů ve středu a čtvrtek, kdy hrály skupiny Lusation Grass, Lonesome Day, Moonshine, Spruce Pine a další, bohužel nemohu okomentovat, jelikož jsme dorazili až v pátek podvečer, když se nad La Roche-sur-Foron snášel hustý déšť, který se během chvíle vypršel natolik, aby už v dalších dnech ani trochu nepozlobil. Od té doby už jen pařilo slunce a bylo zkrátka fajn. V pátek jsem po ubytování s kapelou monitoroval vystoupení českých kapel Dessertu, který potěšil pěknými čistými vokály, a úžasně hrajících Křenů. Z ostatních kapel stojí za zmínku ještě host z USA kapela 3 Fox Drive, která potěšila příjemně znějícím dynamickým bluegrassem až na pomezí country. Vystoupení francouzských kapel Mary & Co, Bluegrass Special a holandských New Lowland jsem z důvodu ubytovávání prošvihl.
Sobotní program rozjela půl hodinu před polednem česká skupina Album, následována francouzskými Cabine 12, českými Bells & Whistles a opět domácími Jacques Daniels. Kromě slabších Cabine 12 byl tento set velmi podařený. O kvalitách Albumu snad ani psát nemusím, příjemně mě ale překvapil Petr Sam O. Ruby s propůjčenými muzikanty, kteří vytvořili kapelu Bells & Whistles. Kluci byli opravdu šikovní, pro Sama možná škoda, že zatím netvoří stálou kapelu. Jacques Daniels přinesl zase trošku osvěžení s netradičním pojetí bluegrassu s irskými prvky. Při vystoupení posledních dvou jmenovaných kapel jsem si ale všiml, že už něco není v pořádku se zvukem. Z nepochopitelných důvodů nešel ven zvuk kontrabasu. Bohužel to nebyl jediný zvukařský nešvar, který se v průběhu akce vyskytnul. Zvukař si totiž i během vystoupení dalších kapel až nesmyslně často pohrával s hlasitostí jednotlivých nástrojů. Oproti loňskému roku, kdy byl zvuk naprosto bezchybný, to byla, nejen pro mě, nepříjemná novinka. Zvláštní to bylo hlavně proto, že zvučil stejný zvukař jako vloni.
Po dvouhodinové pauze rozehrál odpolední set pražský Grassroad, který pohladil příjemným moderním bluegrásskem, pokračovala dvojice slovenských skupin Grunt a Šídlo a pak se na pódiu objevilo zjevení v podobě tří pěkných mladých dívčin z britské skupiny Toy Hearts. Příjemný trojhlas, šlapající muzika (holky hrají na kytaru, mandolínu a basu. Zvuk zaplňuje ještě banjo a housle mužských členů kapely) a skvělá práce s publikem (co si budeme říkat, chlapi pod pódiem prostě slintali) vyneslo v konečném účtování této skupině celkové 2. místo v soutěži. Poté nastoupili na pódium bratři Krištůfkové s Denisem Schutem. Jejich skupina Country Cocktail naservírovala pořádnou porci kvalitního klasického bluegrassu. Následující skupina G-runs´n Roses to pak rozbalila s neuvěřitelným drajvem a pro mě to byla první bomba večera. Ač poznamenáni hrátkami zvukaře nenechali nic náhodě a zahrnuli diváky skvělým výkonem. Ačkoli byli členové kapely po svém vystoupení značně rozladěni kvůli zvuku, nutno podotknout, že i přes nevyrovnaný zvuk je kvalita opravdu slyšet. Po francouzských Acoustic River, kteří mě nějak moc nenadchli, už přišly na řadu dvě největší hvězdy večera: Monogram a Kralik & Rowdy Rascals. Co dodat, snad jen to, že český bluegrass je prostě třída!
Po vydařeném sobotním jamu v místní škole už nastal poslední den festivalu. Neděle byla na výkony jednotlivých skupin docela slabá. Švédský Freja Bluegrass Band byl naprosto falešný a mimo, i když bylo vidět, že to členy kapely baví. Německý písničkář Grassroot Philosopher nás chtěl svými songy zavést až ke kořenům bluegrassu, což se mu podařilo jen napůl. Hrál moc pěkně, zpěv už tak výrazný nebyl, ale šmrnc… ten mu chyběl. Ruská skupina Fine Street nebyla špatná, byl to takový bluegrass okořeněný prvky folkrocku. Ale pěkně jim to zpívalo. Pak vyskočil na pódium českorakouský New River Train a konečně mi náladu někdo vylepšil. Skvěle sehraná a sezpívaná sestava s Michalem Hromčíkem v čele mě moc potěšila příjemným bluegrassem v rytmu swingu. Pak už jsme konečně vylezli na pódium my s Wyrtonem. Hrálo se nám super a radost nám nezkazila ani prasklá struna na kytaře v předposlední písničce. Abych řekl pravdu, překlenout čas potřebný na natažení struny je na pódiu těžké i před českým publikem. Dá se ale říct nějaký vtip nebo historka. Ale zabavit publikum v cizině, abychom nestáli na pódiu jako trubky vyhlížejíc, kdy ten kytarista konečně strunu natáhne, to už je tvrdý oříšek. Přesto jsme to zvládli a to i díky výkonu Kuby, kterému natažení struny G, která nikdy nepraská :-), trvalo mistrných 1 minutu a 20 vteřin. Patří mu za to dík, protože už mě v rámci zabavení publika napadal jen striptýz a to by asi nebylo nejlepší řešení. Po nás vystoupilo duo Louvat & Massoubre, dva skvělí instrumentalisté, kteří vydali za celou kapelu.
Po vyhlášení výsledků soutěže ještě zahrály nesoutěžně skupiny Mary Lou (F), Vodopád (Sk/Cz/F) a Mideando (It), ale ty už jsme neslyšeli, jelikož jsme frčeli s kapelou dom.
